Kubuntu 10.04 beta2 - zkušenosti po týdnu používání

Abych si zkrátil čekání na finální verzi Ubuntu 10.04, rozhodl jsem se vyzkoušet po delším čase zase trochu něco jiného. Kubuntu jsem už jednou testoval - 9.04 a nebyl jsem z něj kdovíjak nadšený. Beta1 Ubuntu jsem zkoušel pouze v režimu LiveCD, kdežto v případě beta2 Kubuntu jsem zvolil ostrou čistou instalaci. Dokáže odhalit totiž mnohem více. Tu jsou moje postřehy (nehodnotím ale podrobně samotné KDE a jeho typické aplikace):

Část první - LiveCD/instalace

LiveCD z mě neznámých důvodů nenabootoval vůbec do grafického režimu. Nejsem žádný guru, hláškám jsem moc nerozuměl. Divné ale je, že když jsem zvolil instalaci a tu jsem pak následně zrušil, systém normálně do KDE bez problému najel.

Vlastní instalace pak proběhla na mém hardwaru naprosto bez problému.

Část druhá - nastavení proprietálních balíčků (uzavřených kodeků apod.)

Tato část probíhala částečně bez problému. Flash byl první věci, kterou jsem nainstaloval - a to přímo ze stránek Adobe. Po prvním spuštění Amaroku/K3B vyběhne nabídka kodeků, které budou potřeba - stačí zaklikat (nabízí právě i Flash) a je to hotové, paráda!

Teď k té problémovější části - jelikož používám internetové bankovnictví, neobejdu se bez Javy. Otevřel jsem KPackageKit (obdoba Synapticu) a označil k instalaci dva balíčky sun-java6-jre a sun-java6-plugin. Bohužel instalace zkončila chybovou hláškou o poškozených závislostech. Jinými slovy KPackageKit nainstaloval plugin bez závislostí. Poté mi zahlásil, ať zkusím Synaptic a vyřeším závislosti - jak vtipné, když nejde nic instalovat:-). Nakonec jako vždy pomohl terminál - sudo apt-get remove sun-java6-plugin, tj. balíčky jsem odebral a pak znovu nainstaloval ručně přes terminál. Tento stejný problém jsem zažil tedy podruhé (již na 9.04). Z toho vyvozuji, že se nejedná pouze o chybu této vývojové verze. Radím přidat a používat Synaptic (připravte se na to, že do KDE vzhledově nezapadá a je doslova odporný, nicméně je na něj opravdu spoleh), zkušenějším rovnou terminál.

Část třetí - nastavení proprietálních ovladačů (nVidia/ATi)

Vše proběhlo dle očekávání na jedničku s hvězdičkou. Akcelerace funguje bez problémů.

Část čtvrtá - UbuntuOne/UbuntuOne Music Store

Kubuntu ani ve verzi 10.04 neobsahuje standardně desktopovou aplikaci pro UbuntuOne, i když nativní verze je ve vývoji. S UbuntuOne Music Store je to horší - přestože byl přislíben plug-in pro Amarok, nevidím to nijak růžově kvůli podmínkám, které si vývojáři Amaroku kladou (otevřený formát ogg, podíl na tržbách). Takže zbývá bohužel prozatím "pouze" možnost doinstalovat nativní aplikaci pro Gnome - Banshee/Rhytmbox. Návod na instalaci aplikace pro UbuntuOne pod KDE třeba zde.

Část pátá (závěrečná) - uživatelská přívětivost

KDE ve verzi 4.4.2. je opravdu dost dobře použitelné prostředí. Je to něco jiného než Gnome, má svoje výhody v nabídce propracovaných programů (Amarok, K3B, Krusader to jsou opravdu top linuxové aplikace). KDE je velmi rychlé (a to mám tři nebo čtyři roky starý notebook), možná i svižnější než Gnome a přitom "skelně" pohledné. Někomu se může zdát až příliš podobné Windows. Plasmoidy jsou věc, na kterou je potřeba si zvyknout.

Instalace aplikací není zdaleka tak jednoduchá a příjemná jako v Ubuntu - KPackageKit je vlastně obdoba Synapticu (a to ještě navíc bohužel poněkud problémová), která obsahuje seznam balíčků (s popisem) tříděné do kategorií. Žádný Software center (one-click install) to ale rozhodně není.

Musím kladně ocenit systémové notifikace, na tom je znát opravdu dobrá práce vývojářů, stejně jako snadný přístup k Home složce. Uvědomuji si také, že je konečně Firefox pořádně provázaný s KDE. V 9.04 např. pokud jsem si chtěl otevřít složku, kam jsem stáhnul soubor z internetu přímo ze stahovacího dialogu, objevila se pouze hláška: "s jakou aplikací se tato akce má provést?!" Zdá se to jako samozřejmost, ale v 10.04 to konečně funguje.

Poslední poznámku bych měl k Flashi. O tom, že je to nedotažený kus softwaru zejména pro Linux a Mac OSX není pochyb (narazil jsem i na zajímavý článek na jednom českém blogu s titulkem "Proč Flashplayer pro Linux stojí za starou belu"). Pod svobodnými ovladači v Kubuntu nepoužitelné, fullscreen trhaný, ale po doinstalování proprietálních ovladačů naprosto bez problémů (v mém případě nVidia).

Kubuntu mě až na pár mušek příjemně překvapilo a pro fanoušky KDE, kteří si poradí s občasným problémkem v KPackageKitu a oželí integrované sociální funkce a vychytávky (s UbuntuOne se dá nějak poprat), se kterými přichází nové Ubuntu, je to opravdu dobrá volba. Počkejme si ale raději ještě týden (dnes vyšlo RC) na finální verzi a věřme, že bude všechno odladěno, tak jak má. Vždyť i Kubuntu 10.04 je LTS! Osobně se hodně rozmýšlím, jestli půjdu od této nové verze do Ubuntu nebo Kubuntu!

Proč mám na Linuxu nejradši Google Chrome

Internetové prohlížeče, to je věčné téma internetových diskuzí. Když občas zabrousím do nějakého toho diskuzní fóra, najdu spoustu flejmů, hádek o ničem resp. který prohlížeč že je ten nejlepší. Stejně jako v případě operačních systémů, desktopových prostředí i jiných programů platí, že každému vyhovuje něco jiného. Každý uživatel má jiné návyky a jiné požadavky, je to velmi subjektivní.

Pokud se můžu podělit o své zkušenosti a přitom nevyvolat flame - mě po dlouhodobém zkoušení na Ubuntu nejvíce vyhovuje Google Chrome.

V Ubuntu je vestavěný defaultně Firefox a přirozeně po zkušenosti z Windows, jsem hned sáhl po něm. Firefox byl u mě dlouho tak trochu zvykovou záležitostí, protože oproti tenkrát zastaralému IE6 přinesl revoluční prohlížení v panelech a hlavně obrovské možnosti přizpůsobení. Firefox dnes tak trochu podle mého názoru přešlapuje na místě, co se vlastností a designu týče a je z něj minimálně na Ubuntu trošku neohrabaný a pomalý kus softwaru.

Google před časem rozvířil vody se svým Chrome (nyní ve vývojové verzi 5) a i když jsem ho taky původně nepovažoval za nějakého vážného hráče, minimálně mne zprvu oslovil svoji jednoduchostí, přehledností, rychlostí spouštění i načítání stránek (jádro WebKit). Na začátku ale neexistovla prakticky žádná možnost si jej přizpůsobit (mluvím o doplncích). Aktuálně Chrome považuji co do počtu funkcí prohlížeč za plně konkurenceschopný. O tom, že Chrome ovlivnil vývoj konkurenčních prohlížečů, nemůže být pochyb. Stačí se podívat, kam spěje design Firefoxu i Opery - "chromizace".

Přednosti:

- možnost synchronizovat záložky (funguje přes Google Docs),

- rostoucí počet doplňků,

- přizpůsobení vzhledu,

- úspora místa na displeji ve srovnání s Firefoxem

- rychlost spouštění, rychlost WebKitu, menší paměťová náročnost

a přitom Chrome zachovává původní charakteristiky - totiž v jednoduchosti je síla. Další věc, která mi více než vyhovuje, je perfektní integrace služeb od Google - adresním panelem, který zároveň našeptává a hledá na Google počínaje až po nejrůznější doplňky právě pro tyto služby.

Tip.: poradím jednu vychytávku odzkoušenou a fungující minimálně na vývojové páté verzi - chcete-li mít přednastavený Google vyhledávač a přitom občas vyhledat něco pomocí jiného serveru, napište kupříkladu cs.wikipedia.org, stiskněte tabulátor a hned můžete psát, co chcete vyhledávat. Pak vám rovnou vyjede wikipedia s nalezeným tématem. Tato funkce si pamatuje i historii vyhledávání.

Moje nejoblíbenější rozšíření:

- adBlock - blokování flash reklam, stejné funkce jako pro Firefox

- Clickable Links - promění všechny odkazy, pokud jsou na webu ve formě textu, na klikatelné odkazy

- Goo.gl shortener + share on Twitter - zkrátí adresu a hodí ji přímo i s názvem do webového Twitteru

- Google Reader Notifier (by Google) - upozorní na nové položky a vyjede jejich bublinový seznam

- Webpage screenshot - umí udělat screenshot celé stránky anebo jenom viditelné části

- Vertical Tabs - bublina se seznamem otevřených záložek a vyhledávačem

- Prohlížeč dokumentů ve formátu PDF/Powerpoint (by Google)

- a na závěr Robot Theme, inspired by Android

Co říci závěrem? Párkrát jsem se zkoušel přepnout na Firefox, ale nakonec jsem se vždycky vrátil ke Chromu a u něj na Ubuntu už zůstanu. Návyková jednoduchost:-)

Lucid Lynx beta1 je tu aneb první dojmy z Ubuntu 10.04

V pátečních odpoledních hodinách vyšla první beta verze očekávaného Ubuntu 10.04. Ačkoliv se obvykle nepouštím do testování nehotových verzí systému, v případě nové verze Ubuntu s dlouhodobou podporou (LTS vychází jednou za dva roky) jsem se rozhodl učinit výjimku a vyzkoušel jsem jej alespoň v LiveCD režimu.

Nový vzhled systému - zase o trochu blíž MacOS X

Canonical dlouho koketoval s novými grafickými prvky, které ale postrádaly doposud tak trochu celkovou koncepci. Karmic Koala přinesla do Ubuntu hnědou barvu v tmavším podání kombinovanou s černou, hezčí tapety, upravený splashscreen, ale co mi nešlo u všech dosavadních verzí na rozum - proč proboha nedat pěkné GTK a Metacity téma hned jako základní vzhled a proč jsem musel vždy při prvním startu systému vydechnout: "co je to za hnus?".

V případě Lucid Lynx naštěstí Canonical vzal vzhled pořádně od podlahy - nové fonty, nové GTK, metacity, ikony, splash screen, login screen a k tomu přepracuje v době vydání vzhled webových stránek v souladu se systémem. Zkrátka vznikl nový branding. Grafiku systému beru jako velké pozitivum - působí mnohem elegantněji, čistěji a lehčeji. Nový vzhled je už přednastavený jako default.

Přidání sociální účtu do Gwibberu

Nejkontroverznější záležitostí, která se doteď na fórech temperamentně rozebírá, je změna umístění a pořadí ovládacích tlačítek v oknech. Gnome a Ubuntu se viditelně vzhlíží v MacOS X - jednoduchostí ovládání a jeho lehkostí (zatímco KDE se snaží spíše usnadnit uživatelům přechod z Windows tím, že více kopíruje logiku Windows). Zleva jsou tu tlačítka v pořadí Max-Min-Close (V Mac OS X také vlevo ale s trochu odlišnou funkčností). Ačkoliv pracuju i s MacOS X, u Ubuntu je to trochu nezvyk, ale přizpůsobit se dá skoro všemu a mě tahle změna pochopitelně vyhovuje. Každé okno má i ovládací menu nalevo, tudíž nemusím myší pokaždé šoupat doprava. Pořadí je vymyšleno tak, aby při práci s oknem při rychlém posunu myší a klikem nedošlo omylem k jeho zavření, nýbrž k maximalizaci, případně minimalizaci. Close button má dokonce červenou barvu, není tak snadné jej přehlídnout. Argumentem proti tomuto uspořádání je fakt, že hezky působí víceméně pouze v nových tématech Ambiance a Radiance a například v Dust vypadá hodně ošklivě.

Naštěstí (pro nespokojence) vše se dá jednoduše změnit v programu Ubuntu-Tweak od verze 0.5.3., o kterém jsem už psal.

Nové funkce přidané do Gnome

• "Sociální menu" - od nynějška je odděleno od tlačítka ovládacího sezení v pravém rohu horního panelu, umožňuje měnit status na Facebooku/Twitteru, vyplňovat "tweety", spravovat IM a UbuntuOne účet.
• E-mail menu - nové položky - vytvořit novou zprávu, otevření kontaktů a otevření IM.
• Sociální funkce jsou propojené s předinstalovaným multiprotokolovým IM Empathy a Gwibberem (Twitter, Facebook, Flickr, Digg, RSS...).

"Sociální" funkce dnes frčí, takže ode mě jednoznačné plus (při zkoušení Empaty (ICQ) a Gwibberu (Twitter) se mi objevilo pár errorů, trochu nestabilní - ale je to přeci jen beta)

UbuntuOne Music Store - internetový hudební obchod navázaný na UbuntoOne - v době beta1 zatím nefunkční (alespoň u mě na liveCD). V Rhytmboxu už je plug-in přítomný. Více o UbuntuOne Music Store zde.

Rhytmbox a UbuntuOne Music Store plug-in

Ubuntu Software Center

- nový vzhled ladící s novým grafickým pojetím systému

- některé kategorie jsou více větvené

- přímo v nabídce "edit" je možnost upravovat zdroje softwaru (repozitáře)

- nová navigační tlačítka vpřed a zpět

- možnost přidávat hodnocení aplikací (hvězdičky)

V livceCD se mi choval dosti podivně - po výběru programu se mi nezobrazily informace a po kliku na Update Now se mi rovněž nic nezobrazilo hmm. Tak jsem nepochopil, jak se to hodnocení aplikací vlastně provádí. Buď je tenhle problém jen v LiveCD anebo to chce ještě poladit.

Ubuntu Software Center

Nové verze programů - ve zkratce to nejzajímavější:

- Gnome 2.3

- Firefox 3.6

- OpenOffice 3.2
- Gwibber (Twitter, Facebook, Flickr...)

- nové hry Gnome Sudoku a Gbrainy (dobrá věc na procvičení šedé kůry)

- nový video editor Pitivi - podobný Movie Makeru z Windows

Jestli se mi podaří najít více času, zkusím hodit betu do VirtualBoxu. Zatím je příliš brzo na vynášení jakýchkoli soudů, počkejme si raději na finální verzi (29. dubna).

Změna vzhledu blogu

Tak jsem si dneska trochu pohrál a "přešel" z klasického Bloggeru na Blogger in Draft. Možnosti nových šablon a jejich nastavení jsou velkým vylepšením a těch novinek je tady mnohem víc. Jak se mění Ubuntu z klasické hnědě na Light vzhled, musím se tomu přizpůsobit:-)

Disk naformátovaný na HFS+ Ubuntu zvládá bez problému

Jelikož používám na jednom místě iMac (Snow Leopard) a na druhém notebook s Ubuntu, potřeboval jsem vyřešit přenášení dat. Pro menší věci jako jsou dokumenty se hodí perfektně DropBox, který vše bez potřeby zásahu vše zesynchronizuje. Na větší věci jako např. video soubory nebo muziku je ale potřeba mít přenosný disk. Původně jsem měl disk naformátovaný na NTFS - v době když jsem fungoval ještě na Windows. Pak ale Windows kromě zaměstnání zmizly ze strojů, které jsem používal. Začal jsem řešit dilema, jestli disk naformátovat na Ext2/3 (formát využívaný linuxovými distribucemi) anebo HFS+ ze světa Apple.

Procházel jsem ubunťácká fóra a googlil a googlil a dospěl jsem k tomuto: b) je pro mne správně. MacOS X v mém případě 10.6.2 nativně vůbec ext2/3/4 nevidí, natožpak, aby na takto naformátované partitions uměl zapisovat. Existují sice aplikace fungující na nižší systémové úrovni, ale problém je, že jedna z nich je placená, drahá (Paragon Ext2 Ext3 FS 82 za 40USD) a druhá sice plně zdarma, ale podporující jen Ext2. Navíc se již dlouho nedočkala žádné aktualizace. Naopak Ubuntu (nevím jak ostatní distra) HFS+ nativně! čte i zapisuje.

Ovšem musí být splněny tyto podmínky:
- HFS+ formát musí být bez žurnálu (nonjournaled)
- musíte disku nastavit práva pro zápis na Macovi na "everyone"

EDIT (5.4. 2010): Ubuntu repozitáře obsahují balíčky "hfsplus" a "hfsutils", které zavedou do systému podporu. Ale při splnění výše uvedených podmínek funguje podpora i bez nich.